Ječný chléb

Žitný chléb má na 100 g víc bílkovin (8,5 g oproti 6,4 g) a vlákniny (5,8 g oproti 4,6 g). Ječný chléb mívá jemnější, méně nakyslou chuť.

Ne. Ječná mouka obsahuje málo lepku, takže bochník z ní samotné bývá hutný a drobivý; v běžných receptech se proto často kombinuje s pšeničnou nebo žitnou moukou.

Smíchej ječnou mouku s pšeničnou a těsto nech dobře vykynout; samotná ječná mouka nevytvoří pružnou lepkovou síť. Peč v předehřáté troubě při 220 °C asi 15 minut, pak teplotu sniž na 190 °C a dopékej dalších 25–30 minut.

Spodek bochníku po vyklopení na mřížku při poklepání zní dutě. Máš-li teploměr, střed chleba by měl mít přibližně 95 °C.

Uchovávej ho při pokojové teplotě zabalený v utěrce nebo v chlebníku a nakrájej jen tolik, kolik sníš. Na delší dobu ho nakrájej na plátky a zamraz; rozmraz je při pokojové teplotě nebo je rovnou opeč.

Jeho lehce oříšková chuť ladí s máslem, sýrem, vejcem i vydatnou polévkou. Plátek můžeš také opéct a podávat jako topinku s česnekem nebo jako základ obloženého chleba.

V sendviči ho nahraď žitným nebo celozrnným pšeničným chlebem; oba se dobře krájejí a unesou podobné obložení. Do receptu, kde je důležitá ječná chuť, zkus jiný hutnější celozrnný chléb.

Ano. Ječmen obsahuje lepek, takže ječný chléb není vhodný pro bezlepkovou stravu; pozor také na bochníky, do kterých se přidává pšeničná nebo žitná mouka.