Turecký med

Turecký med je měkká, žvýkavá cukrovinka z cukru a škrobu, často ochucená růžovou vodou nebo citrusy a obalená moučkovým cukrem. S medem se běžně nevyrábí; název odkazuje na jeho původ v oblasti někdejší Osmanské říše.

Použij ostrý nůž lehce potřený neutrálním olejem a krájej pomalu na malé kostky. Když je povrch poprášený moučkovým cukrem nebo škrobem, nejdřív oklepej přebytek, aby se čepel méně zanášela.

Cukrový sirup se vaří přibližně na 115 °C, zatímco se zvlášť rozmíchá škrob s vodou a krátce povaří do husté, hladké kaše. Sirup se za stálého míchání zapracuje do škrobu a směs se na mírném ohni vaří, dokud není hustá a táhlá; po přidání růžové vody či ořechů tuhne ve formě několik hodin.

Kostky uchovávej v dobře uzavřené nádobě na suchém, chladném místě, oddělené pečicím papírem, aby se neslepily. Nedávej je do lednice: vlhkost může způsobit lepkavý povrch.

Dobře se hodí ke kávě nebo silnému černému čaji, které vyváží jeho sladkost. Často se podává nakrájený na malé kostky s pistáciemi, lískovými ořechy nebo posypaný moučkovým cukrem.

Jen částečně: obojí je sladké a měkké, ale marshmallows jsou nadýchané a pružné, zatímco turecký med je hutný, škrobový a žvýkavý. V dezertech, kde záleží na jeho typické konzistenci, není přímou náhradou.

Základní turecký med z cukru a škrobu může být veganský, ale některé recepty nebo hotové výrobky obsahují želatinu či jiné živočišné přísady. U domácí přípravy želatinu nepotřebuješ; pevnou konzistenci zajistí škrob.

Základní verze obvykle ne, ale běžně se do něj přidávají pistácie, lískové ořechy nebo vlašské ořechy. Pokud se ořechům vyhýbáš kvůli alergii, vybírej variantu bez nich a ověř také upozornění na možné stopy.