Mořská sůl

Mořská sůl není automaticky zdravější: obě jsou převážně chlorid sodný. Stolní sůl bývá jódovaná, zatímco mořská jód obvykle nepřidává; chuť a velikost krystalků se liší.

Mořská sůl vzniká odpařováním mořské vody, často v mělkých nádržích, kde ji vysuší slunce a vítr. Podle způsobu sklizně a zpracování může mít jemné či hrubé krystalky.

Jemnou mořskou sůl přidávej do vody na těstoviny nebo do polévky během vaření, aby se rozpustila a rovnoměrně ochutila jídlo. Vločkovou sůl nasyp až na hotové jídlo, kde zůstane její křupavá struktura.

Uchovávej ji v dobře uzavřené nádobě na suchém místě, dál od páry z hrnců a dřezu. Navlhlé hrudky obvykle rozmělníš prsty nebo lžičkou.

Vločkovou mořskou solí posyp těsně před podáváním pečenou zeleninu, rajčata, vejce, grilované maso nebo čokoládový dezert. Její velké, křupavé krystalky se nejlépe uplatní jako závěrečné dochucení.

Ano, při vaření je můžeš zaměnit podle chuti, ale hrubé a vločkové krystalky zabírají při stejné hmotnosti víc místa než jemná sůl. Pokud recept udává lžičky, použij jemnou mořskou sůl nebo přidávej hrubou postupně.

Mořská sůl může obsahovat přirozené stopové množství jódu, ale obvykle není jeho spolehlivým zdrojem. Pokud chceš jód ze soli, sáhni po jódované soli.

Šedá mořská sůl si při sklizni v pobřežních solných pánvích zachovává vlhkost a drobné částečky jílu, které jí dávají šedou barvu. Má výraznější minerální chuť a často větší krystalky než běžná jemná mořská sůl.