Červené pomeranče

Vyber plod, který je na svou velikost těžký, pevný a má neporušenou slupku. Červená dužina nemusí znamenat červenou slupku; její barva závisí na odrůdě i podmínkách, ve kterých pomeranč dozrával.

Slupku nařízni shora dolů po obvodu plodu a stáhni ji i s bílou vrstvou. Na úhledné dílky do salátu pak ostrým nožem vyřízni dužinu z blanek; šťávu, která při tom vyteče, přidej do zálivky.

Na několik dní je můžeš nechat v míse při pokojové teplotě. Chceš-li je uchovat déle, dej je do zásuvky na ovoce v lednici a před jídlem je nech chvíli ohřát, aby lépe vynikla jejich vůně.

Výborně se doplňuje s fenyklem, černými olivami a jemně nakrájenou červenou cibulí; z této kombinace připravíš známý sicilský salát. Sladkokyselá dužina se hodí také k pečené kachně nebo do salátu s rukolou.

Většinou ano: použij ho stejně do dezertů, salátů i marinád. Jeho šťáva bývá výrazně zbarvená a chuť může být sladší i lehce nahořklá, takže změní barvu i výslednou chuť jídla.

Moro mívá tmavě červenou až vínovou dužinu a výraznější barvu šťávy. Sanguinello bývá oranžovější s červenými proužky; obě odrůdy jsou typy červených pomerančů.

Červené zbarvení způsobují rostlinná barviva zvaná antokyany, která se tvoří při dozrávání. Proto může mít jeden plod červenou dužinu a jiný jen červené žilkování, i když oba patří mezi červené pomeranče.