Hřebenatka

Čerstvé maso má být lesklé, pevné a jemně vonět po moři, ne ostře rybinou. U živých hřebenatek se lastura po poklepání zavírá; otevřenou, která nereaguje, nekupuj.

Maso dobře osušíš, pánev rozpálíš a opečeš na troše oleje zhruba 1–2 minuty z každé strany, podle velikosti. Povrch má zezlátnout, střed zůstat šťavnatý; dlouhé opékání ji zpevní.

Syrová se podává například v carpacciu, ale jen z velmi čerstvého, určeného k syrové konzumaci a správně chlazeného masa. Bez jistoty o původu a zacházení ji tepelně uprav.

Nech ji přes noc v lednici v uzavřené nádobě a tekutinu slij; před opékáním ji důkladně osušíš. Rychlé rozmrazování v teplé vodě zhoršuje strukturu.

Jemné, nasládlé maso se hodí k máslu, citronu, česneku, bílému vínu i hráškovému pyré. Často se podává krátce opečené s rizotem nebo těstovinami.

Do rizota nebo těstovin můžeš použít krevety scampi; jsou výraznější a pevnější. Na 100 g mají 23,2 g bílkovin, zatímco hřebenatka má 9,3 g.

Japonská hřebenatka je příbuzný druh, ne jen jiný název pro každou hřebenatku. Na 100 g má 10,8 g bílkovin, oproti 9,3 g u hřebenatky.

Syrové maso dej do nejchladnější části lednice, ideálně na talíř nad ledem, a zpracuj co nejdřív. Pokud ho nestihneš připravit během jednoho až dvou dnů, zamraz ho.